Ideální nosič vaší inzerce. Levně, přehledně a kvalitně. Každých čtrnáct dnů informace o Poděbradech a nejbližším okolí.
Dejte o sobě vědět prostřednictvím novin s tradicí.
Václav Havel a Poděbrady. Takřka osudová spojitost. Bývalý český a československý prezident si město na Labi zamiloval, našel v něm přátele na celý život, ale třeba také svého osobního strážce.
Václav Havel strávil v Poděbradech dva roky jako dospívající chlapec na Koleji krále Jiřího z Poděbrad a v roce 1990 se symbolicky po útrpných desetiletích dob komunismu do města vrátil, aby zde převzal čestné občanství.
Pane profesore, Havel prchá!
Podle mnoha vyprávění byl Havel v dětství považován za hýčkaného a možná i trochu rozmazlovaného chlapce. Bez ochranných křídel rodičů i služebnictva se nedávno zesnulý prezident ocitá poprvé právě v Poděbradech v roce 1947. Začíná zde totiž studovat na Koleji Krále Jiřího z Poděbrad s podtitulem Státní reálné gymnázium. Tato škola nebyla obyčejným gymnáziem a svou filozofií a praktickou výukou se zcela vyčlenila z tehdejšího (i současného) školství. „Šlo o opravdu unikátní školu. Stát na to dal velké peníze, protože to byla škola pro válečné sirotky. Tím, že dostala velké peníze, mohl ředitel najmout ty nejlepší profesory. Dílny jsme měli v poděbradském zámku, takže tam najednou chtěli všichni dát svoje děti,“ vzpomínal Havlův poděbradský spolužák a známý režisér Miloš Forman.
Říká se, že malý a zakulacený „hošík“ Havel několik prvních dní poděbradské samoty probrečel steskem po mamince. Časem si však na škole postavené na skautských principem zvyká a nachází nové kamarády. Mezi nimi právě také Formana. Ten s úsměvem vzpomíná na známou historku, kterou tehdy student Havel rozesmál celé Poděbrady. „V hodině tělesné výchovy jsme se učili jezdit na kole. Posadili nás na kolo, vyjeli jsme takových 50 metrů ze zámku, branou kolem sochy krále Jiřího z Poděbrad a zpátky. Tam nás odchytli a zase sesadili. Přišla řada na Havla - tak ho posadili na kolo a strčili do něj. On jede, jede a nezatočí zpátky. Jede pořád rovně přes hlavní silnici - naštěstí nejelo žádné auto - a ujíždí směrem k Nymburku. My jsme volali: Pane profesore, pane profesore, Havel prchá.
Pan profesor si jde pro svůj motocykl, vezme si helmu, rukavice a jede za ním. Když ho dohnal, volá na uříceného Vaška: "Havel, co to děláš?" "Pane profesore, já neumím zatočit a nedosáhnu na zem, tak jsem nechtěl, abych spadnul a to kolo nějak poničil,´odpoví Havel.“

Václav Havel na poděbradské radnici v roce 1990 po boku starosty Tomka
V době, kdy se Havel s Poděbrady i studenty poděbradské školy začíná sžívat, přichází komunismus a dvanáctiletý Václav musí jako syn „otce vykořisťovatele“ kolej na zámku opustit.
Komunistická léta ubíhají, tuhé doby se střídají s tužšími, až se Havel v roce 1989 stává československým prezidentem a o rok později přijíždí do Poděbrad převzít čestné občanství města.
Babičky na Riegráku: To je prezident!
„Čestné občanství Poděbrad bylo Václavu Havlovi uděleno nejen kvůli tomu, že v Poděbradech několik let studoval. Jeho diplomatické uvažování bylo totiž podobné Jiřímu z Poděbrad. A řešení konfliktů mírovou cestou bylo jedním z paralel obou těchto osobností,“ uvedl bývalý starosta Poděbrad Miroslav Tomek. Ten 10. října 1990 udělil na radnici Václavu Havlovi čestné občanství Poděbrad, při kterém dostal bývalý prezident pamětní diplom. „Společně jsme se pak vydali na procházku po lázeňské kolonádě. U ´Libeňáku´ se mě prezident Havel zeptal, zda tu ještě na tom Riegráku teče Poděbradka – Poděbrady si totiž z dob studií a minulých návštěv opravdu dobře pamatoval. Tak jsme tedy šli na Riegrovo náměstí. U tamního pítka Havel nejprve slušně pozdravil babičky, které si točily vodu do láhví. Jakmile uviděly prezidenta Havla, málem úžasem oněměly. Poté jsme byli s Havlem na večeři ve vyhlášené čínské restauraci,“ zavzpomínal dále Tomek. Na Jiřího náměstí čekaly ten den stovky lidí, aby si s Havlem buď popovídaly, nebo ho jen pozdravily.“

Václav Havel (vpravo) a jeho bratr Ivan (vlevo) v roce 1947 v divadelních kostýmech
Kterak Havel svetr z Poděbrad nosil
Na ten den má svou vlastní vzpomínku také doktorka Alena Fričová. „Když jsem viděla v televizi, že prezident Havel nosí v době po sametové revoluci stále stejný černý svetr, rozhodla jsem se mu jeden pulovr také uplést,“ napadlo ji. V lednu roku 1990 jej Fričové syn prezidentu doručil. Jistý dámský časopis tehdy napsal, že Havel dostal více než dvě stě svetrů od svých „fanynek“. A právě v den návštěvy Poděbrad panem prezidentem v roce 1990, vykonával lékařský dozor u zmíněné večeře syn doktorky Fričové. Havel po něm poslal odpověď na dotaz, zda její svetr byť jen jedinkrát oblékl:

Osobní strážce
Jiří Hron z Velkého Zboží byl po celé funkční období prezidenta Havla jeho osobním strážcem. „Někde v novinách jsem našel začátkem devadesátých let inzerát, kde se poptávala nějaká bezpečnostní agentura po lidech na ochranu osob. O tom, že se jedná o prezidenta, tam však nebyla ani zmínka,“ řekl Hron. Když se dozvěděl, že by měl dělat „bodyguarda“ samotnému prezidentovi, myslel si, že si z něj dělají legraci. „Absolvoval jsem několik testů. Po měsíci, kdy už jsem ani nedoufal, že se někdo ozve, mi skutečně zavolali, že mě berou,“ zavzpomínal dále svalnatý muž z Poděbrad. „Za zády“ Havla procestoval celou Evropu, dostal se i na Maltu, do Kuvajtu, Saudské Arábie nebo za polární kruh do Finska. Ochranku si Havel bral i na soukromou dovolenou.

Osobní Havlův strážce Jiří Hron (vpravo) s prezidentským párem na Kanárských ostrovech
Vztah Hrona s Havlem byl vysoce profesionální. „A kamkoliv jsme přijeli, tam Havla vítali, jako by přijel prezident Ameriky. Všude byl strašně moc oblíbený,“ zjistil časem nyní sedmačtyřicetiletý Hron. A tak příliš vyhrocených situací, kdy šlo o zdraví, naštěstí řešit nemusel. Na jednu z mála však barvitě zavzpomínal: „To bylo ještě před rozdělením Československa. V Bratislavě se konala demonstrace za rozdělení státu. Slovenští politici Havlovi říkali, ať tam raději nejezdí, protože tamní lidé jsou i proti jeho osobě dost negativně naladění. Havel si však nedal říct, byl už takový. Lidé v Bratislavě byli hrubí, dokonce se mi někdo snažil vytáhnout mou pistoli. S obrovským úsilím se nám Havla podařilo dostat do auta. Jak jsme se rozjeli, lidé nám začali skákat na auto nebo strhávat anténu.“
Prezident Havel tak zůstane s Poděbrady navždy pevně spjatý. Pokud se dívá nyní z nebe na českou zem, jeho zrak čas od času určitě zamíří i na město v polabské nížině…
Aleš Kubelka
(s přispěním textů Víta Pohanky a Petra Čermáka)
foto: archiv PN, ISIFA, archiv V. Havla
Cestopisná diashow Kateřiny a Miloše Motani...
Kdo seděl ve školních lavicích poděbradské výběrové školy po boku Havla...
Koncem roku se v sále Zámeckého biografu uskutečnil maratón...
Starosta Poděbrad Ladislav Langr hodnotí v obsáhlém rozhovoru...
Po vánoční dobrotách z „knedlíkárny“ se mezi televizními...
Družstevní ulice vedoucí od nádraží ke sklárnám bude...
Gymnázium Jiřího z Poděbrad získalo na konci roku 2011...
Pokračujeme v seriálu o poděbradských dobrodincích...
Základní škola T. G. Masaryka prošla minulý rok celkovou...
Poděbradské noviny měly jako jedny z prvních možnost...
V pondělí 12. prosince proběhl na Základní škole T. G. Masaryka...
Díky Hotelové škole v Poděbradech jsme dostali možnost...
V letošním školním roce se vybraní žáci naší školy zapojili...
Tříkrálová sbírka pod taktovkou Farní charity Nymburk již zná...
Šanci publikovat svou poezii a prózu začínajícím nebo méně známým...
Sedmdesát let společného života oslavili Jaroslav a Pavlína Černých...
Ve čtvrtek 15. prosince se již druhým rokem konala...
Rozpočet města schválen / Za popelnice zaplatíme stejně / a další...
Špičkové trio zahraje v divadle...
Maturitní plesy a jiné...
Den Poděbrad / Zahájení motocyklové sezón / a další...
Obnova povrchu kolonády, zeleně a mobiliáře, včetně povrchu...
Je půlka prosince. Poděbradská sokolská Věrná garda...
Dvanáct odehraných soutěžních kol má za sebou...
Poděbradské noviny vyzpovídaly nejlepšího střelce...
V sobotu 10. prosince se děvčata z oddílu aerobiku...
Poděbradská Tělovýchovná jednota SOKOL je početná...