reklama
Poděbradské noviny
Ideální nosič vaší inzerce. Levně, přehledně a kvalitně. Každých čtrnáct dnů informace o Poděbradech a nejbližším okolí.
Dejte o sobě vědět prostřednictvím novin s tradicí.
„Písničky si vybírám podle textu a melodie“
V rámci Poděbradského Klobouku, festivalu folkové a country hudby, zavítala do Poděbrad i první dáma české country music Věra Martinová. Na jevišti rozdávala úsměvy, sršela humorem, příjemně vyprávěla, báječně zpívala i hrála na kytaru a klidně se přiznala, že nedávno oslavila své páté životní kulatiny. Nikdo z diváků by jí tolik určitě nehádal. Těsně před koncertem Věra Martinová ochotně souhlasila s krátkým rozhovorem.
Jste dnes v Poděbradech poprvé? Jak dobře znáte město?
Co se týče hraní, tak jsem tu dnes určitě poprvé. Ani jako návštěvník město moc dobře neznám, protože mám srdce v pořádku a jak se říká - na srdce jsou Poděbrady. Přiznám se, že už jsem se několikrát chystala v Poděbradech zastavit, když jsem to měla při cestě, ale zatím mi na to nikdy bohužel nevybyl čas. Slyšela jsem, že je teď lázeňský park krásně opravený.
To je pravda. Určitě doporučuji si město prohlédnout.
Dobře, beru to jako tip a určitě se sem tu v nejbližší době přijedu podívat.
Máte raději ty staré písničky, díky kterým si vás posluchači oblíbili, nebo raději hrajete písničky z nových alb?
Je jasné, že na koncertech musím vždycky zahrát písničku jako je Až na vrcholky hor. Vím, že podobné staré písničky mají moji posluchači rádi. Přišli na koncert, aby je slyšeli. Zároveň ale nechci, aby si mysleli, že jsem před třiceti lety nazpívala dvacet písniček a teď z toho žiju, nic nového netvořím a nikam dál nepostupuju. Proto hraju hodně ráda i písničky z nejnovějších alb. Obojí mám stejně ráda.
Podle čeho si vybíráte své písničky?
Já mám ráda písničky, které jsou o něčem. Důležitá je melodie a pěkný text. To je pro mě to podstatné.
V závěru rozhovoru trvala Věra Martinová na tom, abych jejím jménem pozdravila čtenáře Poděbradských novin. Tak tedy slib plním a vyřizuji pozdrav: „Poděbraďáci, ahoj“!
Text a foto Lucie Procházková