Poděbradské noviny


Ideální nosič vaší inzerce. Levně, přehledně a kvalitně. Každých čtrnáct dnů informace o Poděbradech a nejbližším okolí.


Dejte o sobě vědět prostřednictvím novin s tradicí.

 

reklama

 

Elektro Pramat

 

Salon Pretty

 

Tonery Zbranek

 

DH Sound

 

Synagoga a židovská škola


Synagoga

První modlitebna v Poděbradech je doložena ve 40. letech 19. století v domku čp. 9 u mostu.


Už od roku 1814 žádala židovská obec městský magistrát o prodej místa na postavení synagogy, ale splnění svého přání se dočkala až mnohem později.

 

Podebradska synagoga

 

Poděbradská synagoga a škola před druhou světovou válkou

 

Historie stavební parcely, na níž byla synagoga postavena, je zajímavá. Roku 1786 došlo z císařského nařízení k rozdělení panských dvorů na poděbradském panství podle návrhu dvorního rady Raaba. Z panského poděbradského dvora na Nymburském předměstí tak vzniklo několik dílců. Jeden z nich koupil Šalamoun Kantor pro syna Abrahama společně s domečkem pro hlídače a malým domkem, který postoupil roku 1852 za 801 zlatých poděbradským Židům za účelem zřízení synagogy. Smlouvu na postavení synagogy podepsalo dne 9. dubna 1852 dvacet pět Židů z poděbradského panství: Vilém Kantor, Isak Katz, Karel Borias, Herrman Popelík, Šimon Popelík, Šalamoun Fuchs, Adam Borias, Šalamoun Bekman, Jakub Košerák, Šalamoun Pick, Josef Kantor, Josef Fuchs, Herman Bekman, Jakob Beckman, Jeremiáš Mauthner, Šimon Altschul, Josef Lustfeld, Jindřich Grünfeld, Šalamoun Pick, Šalamoun Procházka, Jakob Fuchs, Aron Kantor, Moric Roubíček, Šimon Kantor a Abraham Kantor.

Na koupeném pozemku postavili Židé synagogu, která byla označena číslem popisným 17/I. Starý domek pro hlídače zůstal stát a sloužil jako byt. Sousední pozemek s domem čp. 19/II od Šimona Kantora koupila židovská náboženská obec v Poděbradech za účelem zřízení židovské školy a bytu rabína.

Synagoga byla postavena roku 1852 na Nymburském předměstí v dnešní Husově ulici (250 metrů severozápadně od náměstí Jiřího) na stavební parcele č. 363. Byla to prostá klasicistní stavba bez ozdob, obsahující předsíň se schodištěm na ženskou galerii a modlitební sál, v němž bylo několik řad lavic a svatostánek s pěti svitky Tóry.
Bohoslužby se v synagoze konaly do druhé světové války. Po válce se synagoga vrátila do vlastnictví ŽNO Poděbrady a bohoslužby tu byly krátce obnoveny. Na základě smlouvy uzavřené dne 28. února 1949 židovská náboženská obec prodala synagogu městu Poděbrady a ta byla následně využita jako depozitář místního muzea. Roku 1958 byla při rozšiřování ulice zbořena spolu se sousedním patrovým obecním židovským domem, v němž od roku 1872 sídlil rabinát a škola. Na jejím místě je parčík. Po druhé světové válce byla modlitebna v penzionu pro seniory Luxor (Pavlovova ulice).


Židovská škola

Židovská škola v Poděbradech je doložena od počátku 50. let 19. století – tehdy vyučoval židovské náboženství Mojžíš Pick. Roku 1855 požádal školní dozorce o zrušení výuky židovského náboženství, protože na Poděbradsku bylo jen 44 židovských žáků (v Poděbradech deset, v Kostelní Lhotě pět, v Kovanicích dvacet, další byli v okolních vesnicích), ale výuka v židovské škole se přesto udržela a židovské děti chodily do veřejné školy jen v některé dny. Ve kterém domě byly školní třídy umístěny, není známo.

Dům čp. 19/II na stavební parcele č. 362 koupila židovská náboženská obec od dědiců Šalamouna Kantora na základě kupní smlouvy uzavřené dne 31. října 1871. Náboženská obec ho chtěla přestavět na židovskou školu a byt pro učitele. Téhož roku předseda náboženské obce Aron Ludwig Kantor získal povolení k přestavbě. Soukromá židovská škola s německým vyučovacím jazykem byla otevřena roku 1872, ve školním roce 1894/5 ještě existovala jako dvoutřídní, zrušena byla roku 1897 pro nedostatek žáků.

 

Podebradska synagoga

 

Exteriér synagogy po druhé světové válce

 

Následně židovské děti chodívaly do veřejných škol a židovské náboženství vyučovali rabíni. Roku 1907 se židovské náboženství vyučovalo na obecné i měšťanské dívčí škole v rozsahu 43 hodin ročně, v této době vyučoval rabín B. Polesý. Ve školním roce 1936/1937 vyučoval náboženství Richard Feder v jedné třídě jednu hodinu měsíčně. Tento kolínský rabín učil děti židovskému náboženství v Poděbradch i ve školním roce 1938/9 – jeho hodiny tehdy navštěvovaly čtyři děti z obecné a čtyři děti z měšťanské školy. Ve školním roce 1939/40 Richard Feder vyučoval náboženství v Poděbradech v rozsahu dvou hodin týdně.
Roku 1946 byl dům někdejší židovské školy opět převeden do vlastnictví ŽNO v Poděbradech, která jej na základě smlouvy ze dne 28. února 1949 prodala Městu Poděbrady. Zbořen byl roku 1958.


Osobnosti

Fritta Brod provdaná Kornfeld
(8. prosince 1896 Poděbrady – 12. ledna 1988 Mnichov) se narodila se jako Bedřiška Brodová koncem 19. století v domě na poděbradském náměstí, který dlouho nesl nápis „U Brodů“. Je známá jako herečka, interpretka expresionistických  ženských rolí, ale také rolí Shakespearovských. Roku 1938 emigrovala z Německa přes Československo do Anglie, po návratu do Německa žila v Mnichově.

Karel Edler Erdmann (1844 Poděbrady - ?) je známý jako spisovatel a profesor poesie a dějin divadla na vídeňské konzervatoři.

Obchodníku s kůžemi Davidu Fuchsovi se narodil v Poděbradech 5. března 1890 syn Rudolf. Básník, dramatik, novinář a překladatel Rudolf Fuchs pocházel z chudé rodiny. Do svých deseti let navštěvoval českou školu v Poděbradech, pak se rodina odstěhovala do Prahy, kde navštěvoval školu německou. Po studiu na pražské obchodní akademii pracoval Rudolf Fuchs jako úředník v Praze a později v Berlíně.

Po obchodní praxi ve velkém průmyslu se stal německy píšícím novinářem a překladatelem Ústředny obchodních komor. Přátelil se s Maxem Brodem, Franzem Kafkou, Werflem a jinými významnými osobnostmi naší kultury. V letech 1923 – 1938 spolupracoval s deníky Prager Tagblatt, Prager Abendblatt a Prager Presse, kde publikoval výtvarné a divadelní kritiky, fejetony, verše, povídky a překlady. V Prager Tagblattu byl šéfem výtvarné a umělecké rubriky. Patřil k židovským levicovým intelektuálům a publicistům. Od 20. let se angažoval v protifašistickém hnutí, byl mj. předsedou Ligy pro lidská práva. Roku 1937 mu byla udělena Herderova cena. Před nacisty emigroval do Anglie. Zemřel tragicky (přejet autobusem) v londýnské emigraci 17. února 1942. Jeho posledním přáním bylo, aby jeho popel byl uložen po vítězství v milované Praze, což se také stalo. Po druhé světové válce byla urna s jeho popelem letecky přepravena do Prahy a roku 1956 uložena na židovském hřbitově v Praze na Malvazinkách.

Fuchs psal nejprve české básně, jeho mateřskou řečí byla čeština, německy se naučil až v deseti letech. Sbírky veršů Das Meteor (1913) nebo Karawane (1919) však vydal již německy, známá je jeho antologie Ein Erntekranz aus hundert Jahren tschechischer Dichtung (Věnec ze sta let české poesie, 1936), poslední vyšla posmrtně v Londýně pod názvem Ein wissender Soldat (Vědoucí voják, 1943). Známé jsou také jeho eseje Die tschechischer und deutsche Dichtung in der Tschechoslowakei (České a německé písemnictví v ČSR, 1937) nebo drama Der Einsturz (Zřícení, 1929) v němž se zabýval pozadím zřícené novostavby v Praze na Poříčí roku 1928.

Přestože napsal několik dramat a básnických sbírek, významnější než jeho původní tvorba je jeho překladatelské dílo, kde uplatnil svou výbornou znalost obou jazyků. Již jako dvaceti šestiletý voják v první světové válce poznal sílu básní Petra Bezruče. Nejvýznamnější jsou právě překlady jeho básní, na jejichž konečném znění pracoval dvacet jedna let (Schlesische Lieder, 1937). Tento překlad je považován za jeden z nejlepších převodů české poesie vůbec. První verze překladu Slezských písní vyšla v Lipsku roku 1916, tedy ve druhém roce války, a byla doplněna slavnou předmluvou Franze Werfela, v níž se zastával práv menšin. Právě díky němu byl Bezruč vedle Otokara Březiny nadlouho jediným básníkem, který získal větší ohlas v německé jazykové oblasti. Rudolf Fuchs přeložil i některé básně Erbenovy, Neumannovy, Křečkovy a jiných a vydal je ve sbírce „Der Blumenstrauss“.

Obchodníku Ludvíku Günsburgovi se narodil v Poděbradech 27. května 1899 syn Oldřich Günsburg. Židovskou náboženskou obec v Poděbradech opustil počátkem 20. století jako dítě. I on zakotvil v obchodě, ale v USA, kam se odstěhoval roku 1911. Ve státech přijal nové jméno Roderick A. Gorman a proslavil se zejména překlady českých básníků do angličtiny. Přeložil např. Kolárovu „Slávy dceru“, „Máj“ Karla Hynka Máchy, „Píseň otroka“ Svatopluka Čecha, „Bar Kochbu“ Vrchlického a celou řadu dalších básní Vrchlického, Zeyera, Nerudy, Březiny, Gellnera a dalších. Uvažoval o vydání anglické antologie českých básníků.

Franz Janowitz se narodil se 28. července 1892 v Poděbradech jako syn majitele továrny na výrobu olejů. V deseti letech odešel studovat gymnázium do Prahy. Univerzitní studia začal v Lipsku a dokončil ve Vídni závěrečnou doktorskou filozofickou prací věnovanou Otovi Weiningerovi, přestože jeho prvním studijním oborem byla chemie. Prázdniny trávil zpravidla v Čechách, jeho krátké cesty vedly do Německa a Itálie. Byl to německy píšící expresionistický básník a esejista. Za života publikoval pouze časopisecky (debutoval v Die Fackel Karla Krause, publikoval také v časopisech Der Brenner, Herder – Blätter aj.). Jeho básně zařadil Max Brod do slavného sborníku Arkadia, který vyšel v předvečer první světové války. V básních vedle témat z českých pověstí zřetelně vystupoval motiv rostoucích a pod sekerou dřevorubce padajících stromů. Z prozaických prací si připomeňme alespoň Das Reglement des Teufels (Ďáblův řád) s protinacionalistickou tematikou, byl odpůrcem nacionalismu a války, již považoval za dílo zlých mocností. Vojenskou službu začal roku 1913 jako jednoroční dobrovolník ve II. tyrolském domobraneckém regimentu. Roku 1914 s ním vstoupil do bojů první světové války. V říjnu roku 1917, v první den velké ofenzivy proti Itálii, byl těžce raněn, a o deset dní později 28. listopadu 1917 u Monte Rombon svému zranění podlehl. Pohřben je na vojenském hřbitově v Tyrolsku v obci Mittel – Breth. Po válce vyšel výbor jeho veršů z pozůstalosti nazvaný Auf der Erde (Na zemi, 1919), kterým si poděbradští občané si dílo svého rodáka připomněli. Jeho jméno je vytesáno na pomníku obětem první světové války na staré radnici.

Hans Janowitz se narodil se v Poděbradech 2. prosince 1890, zemřel v New Yorku 27. května 1954. Tento německy píšící básník, prozaik, publicista a scénárista bojoval za první světové války na haličské frontě, poté žil střídavě v Čechách, Rakousku a Německu. Před druhou světovou válkou pobýval v Berlíně, kde působil jako divadelní kritik. Spoluzaložil kabaret Wilde Bühne, pro který napsal sbírku básní Asphaltballaden (Asfaltové balady, 1925). Z jeho prozaických děl jsou zajímavé romány So wie die anderen, Jazz (1927) a sbírka povídek Phantasien in New York, kterou napsal v USA, kam emigroval roku 1938 a působil tam jako filmový producent. V Berlíně spolupracoval též s filmem, je autorem řady filmových scénářů, z nichž nejznámější je scénář ke slavnému expresionistickému filmu Kabinet doktora Caligariho (1919, spolu s Carlem Meyerem), což je klasické dílo z počátků kinematografie. Širšímu publiku je dnes znám většinou jako autor řady scénářů k dalším významným filmům. Básně, jež psal na téma bolest, smrt a bůh, které věnoval svému bratru Franzovi, soustředil ve sbírce Requiem der brüderlischen Bruderschatf (1928).

Z Poděbrad pochází z matčiny strany také Franz Kafka. Jeho matka byla rozená Julie Löwyová. Rod Poriasů (psáno někdy také Boriasů) se připomíná v Poděbradech již od roku 1750. Josef Porias měl mnoho synů, pátý Adam měl dceru Ester, která se provdala v roce 1853 za Jakuba Löwyho, obchodníka suknem původem z Kolína. Zakoupili si právovárečný dům čp. 17/I na náměstí. Z tohoto manželství se narodilo šest dětí, z nich druhé nejstarší byla matka Franze Kafky Julie Löwyová. Julie se seznámila v Praze s obchodníkem Heřmanem Kafkou, kterého si v roce 1882 vzala. O rok později se jim v Praze na Starém Městě narodil syn Franz Kafka (1883 – 1924), pozdější světoznámý pražský německý spisovatel (Povídky, Popis jednoho zápasu, romány Proces, Zámek, Amerika). Mladičký Franz u svých příbuzných ve zdejším domě pobýval a tradice českého krále Jiřího z Poděbrad Kafku inspirovala natolik, že jako chlapec napsal pro své sestry historický, dnes nedochovaný výstup o králi Jiřím z Poděbrad.

V literatuře bývá vztah Franze Kafky k Poděbradům připomínán, jako např. v monografii Maxe Broda „Kafka“. Znalec Kafkova díla, jeho přítel a propagátor, spisovatel Max Brod (1884 – 1968), který má velkou zásluhu o Kafkovu světovou slávu, píše v Kafkově životopise o poděbradské rodině jeho matky, že její členové byli učenci, sniví lidé se sklonem k podivínství. Nejstarší bratr Kafkovy matky Alfred se stal generálním ředitelem španělských železnic, další bratr Josef  vedl koloniální společnost v Kongu a vyzbrojoval karavany. Rudolf byl účetním v pražském pivovaru v Košířích a z hlubokého přesvědčení přestoupil ke katolictví, Siegfried byl nejprve lékařem v Třešti a později v Praze pečoval o nemocného Franze.

Robert Klein, syn obchodníka, se narodil v Poděbradech  4. července 1885. Byl stoupencem a členem sociální demokracie, politikem, předákem samostatné frakce nezávislých sociálních demokratů Socialistického sjednocení. V Praze byl odborovým tajemníkem a ústředním tajemníkem Svazu soukromých a veřejných zaměstnanců, jakož i Mezinárodního svazu soukromých zaměstnanců v Amsterodamu. Založil Mezinárodní kulturní ligu. Od roku 1920 byl poslancem sociální demokracie, pak s Brodeckým a Charvátem založili nezávislou sociálně demokratickou stranu. Po zániku Socialistického sjednocení vstoupil zpět do sociální demokracie.

Podrobnější informace o Židech v Poděbradech a okolí lze najít v knížce, kterou je možné zakoupit v informačním centru.

Text a foto Mgr. Blanka Rozkošná